Naše čítanka nás již mnoho hodin po sobě seznamuje s dávnými časy. Vzhledem k tomu, že jsme v ní četli, jak dříve lidé pekli každý svůj chléb, kterým spolu se solí vítali nejvzácnější návštěvy, rozhodli jsme se, že tohle musíme určitě vyzkoušet. Každý přidal svou pomocnou ruku k dílu. Někdo navážil pšeničnou mouku, jiný přisypal tu žitnou, další nasypal sůl a kmín. Jen kvasnice zbyly na paní učitelku, do těch se po jejich otevření nikdo nehrnul :-). Po vymíchání těsta jsme náš chlebík dali kynout. V naší teplé třídě se mu to podařilo naprosto ukázkově! Přesunuli jsme se tedy do kuchyňky. Zde jsme zjistili, že těsta máme dostatek dokonce na dva chleby! Ještě, že máme tak dobře vybavenou školu, zapnuli jsme tedy rovnou dvě trouby! Děti si musely pamatovat, na kolik stupňů má být trouba zapnutá a jak dlouho v ní chlebík může ležet. Šikovní mravenečci – pohlídali svůj vzácný pokrm, nespálili ho :-) Konečně přišel čas a z trouby jsme vytáhli svůj poklad. Jéééééé a jak voněl! A jak byl křupavý! A po příchodu do třídy ještě vlahý! Paní učitelka celý první bochník rozkrájela a než se rozkoukala, byl pryč! Mravenečci si jeden krajíček po druhém brali, někteří sypali solí a po suchém chlebu se jen zaprášilo! Myslím, že tajnou přísadou, která v chlebíku Mravenečkům tak zachutnala, bylo vlastní přičinění a těšení se na výsledek. Co ale s tím druhým bochníkem? Duchaplní Mravenečci vymysleli, že si ho dáme druhý den všichni ke svačině. Donesli jsme si šunku, sýr, žervé a hostinu jsme měli ještě další den!