Mravenečci na jaře nezahálí a dál posouvají své znalosti a schopnosti kupředu. A protože se kvapem blíží Velikonoce, zaměřili se právě na velikonoční zvyky a tradiční pochoutky. Takové velké velikonoční pečení, ke kterému došlo ve třídě II. B si však nejprve žádá kvalitní přípravu a organizaci. Museli jsme se tedy domluvit, jak si rozdělíme práci a jak časově zvládneme všechny úkoly, které jsme si vytýčili. Naším cílem bylo upéct jidáše, samozřejmě každý svého. Dále beránka – do třídy stačí jeden, uvařit vajíčka – kraslice nemohou ve třídě na Velikonoce chybět a jak to tak o Velikonocích bývá, udělat si vajíčkovou pomazánku.  Nemůžeme opomenout nejdůležitější úkol – musíme mít také čas a chuť sníst všechno, co si navaříme a napečeme.

Nejprve jsme se tedy pustili do jidášů. Protože nejsme s pečením žádní začátečníci (od pečení chleba víme, že kynuté těsto se musí dělat jako první, protože neustále kyne a odpočívá), začali jsme právě s ním. Každý přispěl svou troškou do mlýna, tedy do jidáše. Někdo naměřil mililitry mléka, jiný přisypal cukr, další navážil droždí, poslední ho do mléka rozdrolil. Na kvásek však čekala celá třída. Mezitím jsme si navážili další suroviny, jako je mouka, cukr, přidali vajíčka a nakonec jsme spolu s kváskem hnětali těsto. Po uhnětení přišel zasloužený odpočinek. Tedy ne pro nás, jen pro těsto. My máme přece spoustu práce! Tak pokračujeme – dát vařit 23 vajec – Rozárko – hrnec, Denisko – vodu! :-)

Mezitím jsme si udělali třené těsto na beránka. A znovu dělba práce. Zapnout troubu, připravit suroviny, navážit, zamíchat, vyšlehat, dát do formy a konečně – vložit do trouby.

Ha! 30 minut pryč! Těsto na jidáše je odpočaté, jdeme je vytvarovat. Začali jsme vyválením hada, poté zakroutili každý podle své fantazie, srovnali na plech a překvapivě – nechali opět odpočinout. Jidášky nám během odpočinku hezky srovnají svůj tvar a naběhnou. Danečku – hlídej hodiny, za 45 minut musí jidáše do trouby.

Mezitím se nám dovařila vejce a zároveň se nám začal ozývat hlad - právě včas! Do každé skupinky jsme si připravili suroviny na pomazánku. Někdo oloupal vejce, nakrájel na kousíčky, jiný připravil žervé do misky, osolit, opepřit, další pomocník nakrájel lahůdkovou cibulku, zamíchat a svačina je na světě, tedy na stole :-). Paní učitelka nakrájela bagetky, chléb a pomazánku, kterou jsme si sami uvařili, jsme okamžitě slupli. A jak nám chutnala! Dokonce jsme si slíbili, že příští vajíčkovou pomazánku vaříme doma pro mamku my! To bude doma radosti :-).

Po svačince jsme z trouby vytáhli beránka – tedy dokonce dva. Jednoho velkého a druhého maličkého, takového třídního mazlíčka :-). Beránky v troubě vystřídaly jidášky. Než se nám poslední pochoutka upekla, přišla méně oblíbená činnost, která ale k vaření do kuchyně neodmyslitelně patří. A to je úklid. Umýt nádobí, utírat a uklidit do skříní. Maminky – dobrá zpráva – děti to umí :-).

A konečně! Po obědě a vychladnutí všech pamlsků, které jsme si dnes upekli a připravili, přichází čas na dezert. Každý si svého jidáška buď snědl, nebo vzal domů v boxíku. Rozkrájeli jsme beránka, který nám ale tak chutnal, že jsme se nemohli udržet a neslitovali se ani nad třídním mazlíčkem. Snědli jsme je fofrem oba!

S plnými a spokojenými pupíky nás čekala poslední tradice. Na uvařená vejce jsme malovali rozpuštěným voskem, posléze barvili barvičkami a hotové kraslice si odnesli domů.

Byl to den plný jídla, zábavy, praktických dovedností, ale také dřiny :-). Poznali jsme, kolik práce doma má s Velikonocemi maminka, babička, teta a kdokoli jiný, kdo se stejných tradic účastní a holčičky už vědí, kde a s čím je třeba pomoci. Stejně tak chlapci už tuší, kolik dalo vykoledované vajíčko práce a kolik práce stála sladká snídaně v podobě beránka.