Indiáni na Ležákovce
28.4.2015
* fotogalerie - Příjezd indiánů
* fotogalerie - Indiánské odpoledne
* fotogalerie - Indiáni na Betlémě
* odkaz na video
Jednoho dne nám přišla zpráva od rudých bratrů z Bílovic, že nás přijedou, tři dny před posledním východem měsíce, navštívit. Nastaly velké přípravy. Naši zruční indiáni našili z kůží měšce na talismany, postavili týpí, ustlali ležení pro malé indiány, „vyřezali“ totemy, „ulovili“ medvěda a jeho zuby navlečené na kůži se staly vhodným dárkem.
Železný oř přisupěl přesně 64 minut před pravým polednem. Oba naše kmeny se přivítaly indiánským pokřikem a předáním dárků. Po uvítání v indiánské osadě jsme společně spořádali vydatný oběd a vydali se do lesa na indiánské soutěže. Indiáni museli prokázat svou zručnost, obratnost, mrštnost, vytrvalost a pozornost. Lovili dravé ptáky, proplétali se a prolézali pavučinou v houští, stavěli týpí pro mravence a hledali stříbrný poklad. Vyčerpaní indiáni složili své znavené nohy u ohně a s chutí jedli opečené „hady“, vynikající indiánskou pochoutku.
Večer si indiáni vyráběli lapače snů, aby se jim po stezce odvahy dobře spalo a nerušily je zlé sny. Stezka odvahy procházela naší osadou. Podle svíček došli indiáni na konec stezky, kde se museli podepsat brkem „vlastní“ krví. Občas někoho vyděsila Loudavá bestie, která řádí kolem naší osady, ale naštěstí se nám všichni indiáni ve zdraví navrátili.
Po ranním rozbřesku jsme pojedli a vydali se po stopách dávných předků bledých tváří, kteří obývali původní území Betléma. Indiáni měli možnost dozvědět se něco o jejich zručnosti a ti nejmenší si vyslechli Příběh dřevěné panenky. Při zpáteční cestě prošli zkouškou jak samotní indiáni, tak i park u DS Drachtinka. Všichni změřili své síly s místními železnými soupeři a úspěšně čelili jejich výzvám.
Po návratu do našeho tábora jsme nasytili svá hladová břicha a znaveni ulehli k poobědnímu odpočinku a sledování příběhu o nejznámějším náčelníku Vinnetouovi.
Železný oř na nikoho nečeká a tak jsme se museli s našimi rudými bratry srdečně rozloučit. Náčelníci kmenů předali statečným a šikovným indiánům část pradávného pokladu jako důkaz věčného přátelství a míru mezi oběma kmeny.
Kéž jejich i naše kroky střeží Manitou! Howgh. Černá vrána a Blonďatá hlava
* fotogalerie - Indiánské odpoledne
* fotogalerie - Indiáni na Betlémě
* odkaz na video
Jednoho dne nám přišla zpráva od rudých bratrů z Bílovic, že nás přijedou, tři dny před posledním východem měsíce, navštívit. Nastaly velké přípravy. Naši zruční indiáni našili z kůží měšce na talismany, postavili týpí, ustlali ležení pro malé indiány, „vyřezali“ totemy, „ulovili“ medvěda a jeho zuby navlečené na kůži se staly vhodným dárkem.
Železný oř přisupěl přesně 64 minut před pravým polednem. Oba naše kmeny se přivítaly indiánským pokřikem a předáním dárků. Po uvítání v indiánské osadě jsme společně spořádali vydatný oběd a vydali se do lesa na indiánské soutěže. Indiáni museli prokázat svou zručnost, obratnost, mrštnost, vytrvalost a pozornost. Lovili dravé ptáky, proplétali se a prolézali pavučinou v houští, stavěli týpí pro mravence a hledali stříbrný poklad. Vyčerpaní indiáni složili své znavené nohy u ohně a s chutí jedli opečené „hady“, vynikající indiánskou pochoutku.
Večer si indiáni vyráběli lapače snů, aby se jim po stezce odvahy dobře spalo a nerušily je zlé sny. Stezka odvahy procházela naší osadou. Podle svíček došli indiáni na konec stezky, kde se museli podepsat brkem „vlastní“ krví. Občas někoho vyděsila Loudavá bestie, která řádí kolem naší osady, ale naštěstí se nám všichni indiáni ve zdraví navrátili.
Po ranním rozbřesku jsme pojedli a vydali se po stopách dávných předků bledých tváří, kteří obývali původní území Betléma. Indiáni měli možnost dozvědět se něco o jejich zručnosti a ti nejmenší si vyslechli Příběh dřevěné panenky. Při zpáteční cestě prošli zkouškou jak samotní indiáni, tak i park u DS Drachtinka. Všichni změřili své síly s místními železnými soupeři a úspěšně čelili jejich výzvám.
Po návratu do našeho tábora jsme nasytili svá hladová břicha a znaveni ulehli k poobědnímu odpočinku a sledování příběhu o nejznámějším náčelníku Vinnetouovi.
Železný oř na nikoho nečeká a tak jsme se museli s našimi rudými bratry srdečně rozloučit. Náčelníci kmenů předali statečným a šikovným indiánům část pradávného pokladu jako důkaz věčného přátelství a míru mezi oběma kmeny.
Kéž jejich i naše kroky střeží Manitou! Howgh. Černá vrána a Blonďatá hlava
